NEEXISTUJÍCÍ VRAŽDA?
Do kanceláře inspektora Kopřivy nakoukl strážmistr Petráně: "Pane inspektore, pojďte si něco poslechnout. Na stopadesátosmičce jsme nahráli zajímavou věc."
Inspektor se posadil a zaposlouchal se do hlasů z magnetofonu. Jeden patřil službu konajícímu policistovi na dispečinku, druhý hlas byl neznámý. Byl to hlas mužský a zněl značně rozrušeně.
"Haló, policie?"
"Ano, co si přejete?"
"Chci ohlásit vraždu."
"Kde se stala, kdo ji spáchal, viděl jste čin na vlastní oči?" dával policista rutinní otázky.
"Stalo se to v garážích u ruzyňského letiště v patře H, na stání označeném 81. Zaparkoval jsem vůz a podíval se do zrcátka. Naproti taky zastavilo auto, vystoupil z něj nějaký muž a než stačil auto zamknout, tak přiběhli dva maskovaní muži a zastřelili ho. Potom utekli."
"Zůstaňte na místě, posíláme tam výjezdovku."
"To bohužel nemohu, za chvilku mi odlétá letadlo."
Inspektor ani moc dlouho neváhal a zavelel: "Vemte techniky s sebou a jedem."
"To ale není zapotřebí, my jsme tam jeli, a na té H 81 žádné auto nebylo, ani žádná krev, prostě nic. Musel to být fór nebo co!" namítal strážmistr Petráně.
"Jenže ono se to také nestalo na H 81, ale …"
Víte, kde došlo k vraždě?


SMRTÍCÍ PLYN
Inspektor Kopřiva se dostavil na místo, kde bylo nalezeno tělo mrtvého zahraničního dělníka. Ležel nahoře na palandě. Vypadal jakoby usnul. Bohužel, navěky. V místnosti kromě postele byl už jen stůl a dvě židle, pak také propan-butanový vařič a malá lednička. Spodní lůžko pod mrtvým, bylo rozestlané.
"Tady taky někdo spal?" zeptal se inspektor.
"Ano, já," ozvalo se z hloučku, který se díval dveřmi do místnosti.
"Pojďte sem a řekněte mi, co se tady stalo," pozval dovnitř inspektor Kopřiva dělníka, zjevně také zahraničního.
"Měl jsem štěstí, že jsem spal tady dole," vychrlil ze sebe dělník. "Kdybych spal nahoře, jako Vaska, tak je se mnou ámen."
"A to jako proč, co se vlastně stalo? Já myslel, že zemřel ve spánku?"
"On se udusil plynem. Než jsem zjistil, že nám utíká z vařiče, tak dost plynu uteklo. To víte plyn - pfff - rovnou nahoru," ukázal směrem vzhůru dělník.
"To já znám, myslíte jako balónky na pouti."
"Jo, přesně to mám na mysli. A protože Vaska spal nahoře, tak se chudák udusil."
"Jako pohádka to bylo výborné, a jako výpověď to také nebylo špatné - aspoň vím, že jste se nám snažil lhát. Pokud byste měl čisté svědomí, nebylo zapotřebí lži. Jste zatčen."
V čem dělník lhal?


SVĚDEK
"Tak vy tvrdíte, že jste tu vraždu viděl?" zeptal se ošuntělého staršího muže sedícího na židli v kanceláři inspektor Kopřiva.
"Ano, pane inšpektór, na vlastní voči jsem ten mord viděl," dušoval se ten pobuda.
"Prosím vás, jak jste to mohl vidět, když byl mráz až praštělo a okna byla zamrzlá!" křičel na něj inspektor.
"Ale jak jsem šel vokolo toho baráku, tak jsem slyšel nějakej křik, tak jsem přistoupil k voknu, protože bylo zamrzlý, tak jsem na něj dejchnul a rukou utřel takový malý kolečko, abych viděl dovnitř. Tam ten mužskej škrtil tu ženskou."
"Já vám povím jiný příběh, vám někdo zaplatil, vsadil bych se, že bratr zavražděné, abyste svědčil proti manželovi. Oni dva se totiž přímo nesnášeli. Jenže vaše výpověď má dost závažnou trhlinu."
"Jakou trhlinu, proboha, já mluvím čistou pravdu."
"Kdybyste ve škole ve fyzice dával pozor, tak byste musel přeci vědět, že …"
Co by měl pobuda z fyziky vědět?


PŘÍPAD Z DOVOLENÉ
Strážmistr Petráně se právě vrátil od moře a vyprávěl svému nadřízenému - inspektoru Kopřivovi, jaký případ se stal na jeho dovolené.
"Šéfe, představte si: dva mladíci si vyjeli na lodi na volné moře. Rozhodli se, že budou z lodi skákat do vody. Ten jeden se rozběhl, ale zamotalo se mu lodní lano kolem nohy a tak přeletěl palubu a za tu nohu zůstal viset. Ten jeho kamarád říkal, že prý visel tak, že měl hlavu jen taktak nad vodou. Když mu tenhle druhý kamarád šel pomoct, tak uklouzl po mokré palubě, upadl a omdlel. Mezitím, co byl omdlelej, tak přišel příliv," tady strážmistr Petráně poklesl hlasem a snad že nic inspektor Kopřiva neříkal, tak ještě dodal: "Zvedla se voda."
"Petráně, já samozřejmě vím, co je to příliv. Proboha, tak hloupej zase nejsem," loupl po strážmistrovi očima Kopřiva.
Strážmistra to nijak nevyvedlo z míry a klidně pokračoval: "Takže potom, co se ten omdlelej probral, tak ten první mladík, co visel za tu nohu z lodi už měl kvůli tomu přílivu hlavu pod vodou. Prostě se utopil," skončil své vyprávění strážmistr Petráně.
"Doufám, že toho druhého zatkli pro vraždu?" vyzvídal inspektor Kopřiva.
"No, zatkli. Ale jak to můžete vědět, šéfe?" divil se strážmistr.
Jak to mohl inspektor vědět?


HODINÁŘ
Někdo se zřejmě vetřel do přízně starého muže, v bytě ho zabil a pak okradl o všechny důchodcovské úspory. Jak známo, vražda vždycky přitáhne pozornost. Ani tahle, která se stala v jednom činžovním domě se neobešla bez davu přihlížejících, kterým inspektor Kopřiva neřekl jinak než "čumilové". Na chodbě před bytem zavražděného důchodce a také po celém schodišti jich bylo dost. Inspektor nařídil, aby jeho podřízení legitimovali a zapsali každého, kdo přihlížel.
Za několik dní si je pozvali na kriminálku k výslechu. Tak například se tam objevil pán, který tvrdil: "Já jsem hodinář. Ten důchodce si mě pozval, protože potřeboval seřídit nějaké starožitné hodiny, které jsou těžké a nedají se přenášet. Když jsem však přicházel k bytu, už zde bylo několik lidí, a tak jsem se vlastně k němu nedostal, zůstal jsem tedy aspoň přihlížet."
"Pravda, ten starý pán tam nějaké hodiny měl, tuším, že kyvadlové," přitakal inspektor. "Ale hrozně se předcházely. Zřejmě to jste měl opravit. Mohu se zeptat, jak se to u takových hodin dělá? To víte, já jsem v tomhle ohledu laik," jakoby omluvně dodal Kopřiva.
"Není nic jednoduššího, jestliže jsou kyvadlové, jak říkáte, tak to se vlastně to kyvadlo kývá rychleji, než má, proto se předcházejí. Stačí, když se na kyvadlo dá takový malý přívažek - kyvadlo ztěžkne a pohybuje se pomaleji."
"Mně to ale pálí rychleji a vám podle všeho ztěžkne život. To víte, čeká vás vězení. Vždyť vy, chlape, nejste žádný hodinář, ale nejspíš onen hledaný vrah" pobaveně a triumfálně prohlásil inspektor Kopřiva.
Jak inspektor odhalil, že pán není hodinář?

NEÚMYSLNÁ KRÁDEŽ
Inspektor Kopřiva se rozhlížel po nádherně zařízeném pokoji, nebo spíše pracovně. Patřila panu Vavruškovi, který se v krásných, zejména starožitných věcech nejen vyznal, ale také s nimi obchodoval.
"Co jste říkal, že se vám ztratilo, pane Vavruško?" zeptal se inspektor.
"Nikoliv ztratilo, ale bylo ukradeno, nebo jak vy, policisté, říkáte, odcizeno. Byl to krásný měděný nůž používaný k otvírání obálek," odpověděl inspektorovi starožitník Vavruška.
"A kde jste ho měl?" ptal se dál Kopřiva.
"Právě na tomto stole, běžně jsem ho používal. A poté, co odešel ten opravář - víte, měl jsem porouchaný telefon - tak nůž byl prostě fuč," uzavřel pan Vavruška.
Inspektor Kopřiva se vydal za opravářem. Ten, když viděl, že se obvinění nezbaví a že mu nejspíš udělají domovní prohlídku, tak se přiznal, že nůž má u sebe.
"Pane inspektore, ale chtěl jsem ho vrátit. Čestně. Já ho neukradl. To mi nemůžete dokázat!" křičel opravář Loubal.
"Ale jděte, a kdo ho tedy ukradl? A jak se nakonec nůž dostal k vám? Vždyť pan Vavruška říkal, že v bytě jste byl pouze vy," podivil se inspektor Kopřiva.
"To jo, ale byla to nešťastná náhoda, víte?"
"Nešťastná náhoda? Prosím vás, jak může být krádež nešťastná náhoda?"
"Já jsem měl totiž v brašně magnet, ten mám pořád s sebou u nářadí. Občas se stane, že je potřeba, třeba když se mi rozsypou někde šroubky; kdo to má hledat a sbírat. No, a tu brašnu jsem si položil na stůl k tomu pánovi. Von na něm měl tenhle kovovej nůž, který se přitáhl k magnetu a zůstal na brašně - zespodu - přicucnutej," dokončil své vysvětlení Loubal.
Inspektor Kopřiva se začal smát. Teprve když se dostatečně pobavil, tak opraváře Loubala obvinil z krádeže.
Co dokazuje, že opravář lže?

HUSTÝ OLEJ
Jmenuju se Petr Hanák a jsem automechanik. Pracuju v jedný dílně, kde připravujeme auta na závody. To víte, mezi závodníma stájema (jak jim říkáme), je velkej boj. Každej chce vyhrát, to je bez vší diskuze. My jsme chtěli letos hrozně moc vyhrát, a že prej proto musíme udělat maximum. Ale stejně to vypadalo, že nejspíš vyhraje Franta Vomáčka z vedlejší závodní stáje. Náš vedoucí to asi taky čul, a tak za mnou přišel, abych prej k nim - teda jako k Vomáčkovcům - vlezl do dílny a vyměnil tam olej v motoru. Že stejně nikdo nic nepozná, auto sice pojede, ale ne tak rychle, a nám to zajistí vítězství. Na konci závodů, že k nim zas mám vlézt a olej vyměnit zpátky za ten, co tam měli, aby se toho jako nikdo nedomák.
Já ten volej vyměnil a fakt jsme vyhráli. Ten jejich jsem měl v garáži, ale než jsem ho zase stačil vyměnit, tak Vomáčkovi se to nějak nezdálo a zavolal svýmu známýmu - nějakýmu inspektorovi Kopřivovi. Vsadim boty, že Kopřiva nic nevěděl, jen mě přišel znervózňovat. To se mu povedlo. Já zpanikařil a když jsem viděl, jak se blíží ke mně do dílny, tak sem ten jejich volej potřeboval někam zašít. Jenže kam. Pak mě to napadlo. S celou plechovkou to hodím do sudu se špinavou vodou. I když plechovka nemá víčko, tak volej je hustší než voda, takže zůstane hezky u dna. Inspektor přišel a čmuchal, teda jako hledal, co by mu asi tak přišlo podezřelý. Taky vodklopil víku u sudu, mrknul tam, pak mrknul na mě a už jsme šli. Do dneška nevím, co tam moh vidět, když ta voda byla špinavá a plechovka s volejem byla přece na dně. No, rozumíte tomu?
Co inspektor Kopřiva viděl v sudu?