JAK MĚ NAPADLO PSÁT DETEKTIVNÍ PŘÍBĚHY S FYZIKÁLNÍ ZÁPLETKOU?
Koncem srpna roku 2003 se konal na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích 8. ročník Veletrhu nápadu učitelů fyziky. Už na jaře jsem se rozhodl, že vystoupím s příspěvkem na téma "Fyzika v detektivkách". Čas plynul, rázem tu byl konec školního roku a pak prázdniny a já stále neměl náplň přednášky. Jak jsem z toho "vybruslil" si můžete přečíst v následujícím příspěvku (uveřejněný ve Sborníku ze zmiňovaného Veletrhu).
Když jsem se na Veletrh nápadů učitelů fyziky do Českých Budějovic přihlašoval, tak jsem svému plánovanému vystoupení dal název "Fyzika v detektivkách" a v anotaci jsem napsal: "Používají autoři detektivek kromě oblíbených jedů, nožů a střelných zbraní také rafinované vraždy inspirované fyzikálními zákony? Odpověď se pokusím nalézt ve svém vystoupení." Jenže to jsem ještě netušil, že takových detektivek je opravdu poskrovnu a já nejsem schopen navíc zjistit (pokud bych nečetl snad veškerou detektivní literaturu), ve kterých konkrétně. Nicméně jsem se nad tématem zamýšlel, a tak z mlhavých úvah nakonec vzešel nápad, se kterým se s vámi chci také podělit. Nejdříve si však dovolím krátký, slovy učitele bychom řekli, motivační úvod.
Jsem opravdovým fandou spisovatelky detektivních románů - "první dámy zločinu" - Agathy Christie (dokonce jsem členem české Společnosti Agathy Christie). Zaujalo mě, co jednou někde uvedla: "V dětství jsem slyšela jednu hádanku, která mě přiměla k rozhodnutí psát detektivní romány: Jistý muž měl v kalhotách díru a v důsledku toho zemřel." (vysvětlení na konci příspěvku) Další citace je od neméně "velkého" Vladimíra Iljiče Lenina, který údajně napsal: "Důležité není to, aby byl za zločin vyměřen těžký trest, nýbrž to, aby ani jeden zločin nezůstal neodhalen." A do třetice citace, tentokrát literární postavy - detektiva vědce profesora Augusta S.F.X. Van Dusena, zvaného Myslící stroj, živého předchůdce kybernetických strojů, kterému spisovatel Jacques Futrell vložil do úst: "Genialita je schopnost používat vědomostí, nikoli schopnost jich nabývat … Víte to také, všichni to vědí, jenže nevědí, že to vědí. Vědomosti, kterých se nedá prakticky použít, jsou k ničemu."
Pochopil jsem, že hádanky, tajemno, zločin, záhady - to je to, co láká čtenáře. Pro vědce je sama fyzika takovou hádankou, objevování neobjeveného, odkrývání dosud neodkrytého. My - tedy učitelé fyziky - pak podobnou věc činíme při heuristickém stylu výuky. Chceme, aby žáci znovu objevili řadu přírodních zákonů (dávno již objevených). Potřebujeme žáky motivovat. Proč ne třeba "detektivkami"? Jenže je pošetilé se domnívat, že lze takové detektivky nalézt. Proč? Protože správná detektivka musí být napsaná tak, aby čtenář do poslední chvíle netušil, kdo je vrahem, nebo jakým způsobem byla vražda spáchána. Ale existují povídky (zejména v časopisech), které jsou napsány tak, že vraha můžeme vypátrat. Jenže ty zase nejsou "šity" na míru fyzice. Nezbývá už tedy nic jiného, než si takové povídky vymyslet. Pokusil jsem se o to - posuďte sami (nejen vy, ale hlavně vaši žáci) s jakým úspěchem.
Vrhněme se tedy do odkrývání zločinů. Vím, že pro vás to bude snadné, vždyť jste přeci učitelé fyziky, ale některým vašim žákům už to tak třeba připadat nemusí. A když v nich vzbudíte byť jen zájem, tak už jsou na dobré cestě, nemyslíte? Ve všech příbězích vystupuje inspektor Kopřiva. Proč zrovna tohle jméno? Každý zločinec, který s ním přijde do styku, se musí přeci spálit!
zde byly uvedeny 3 povídky, které jsou na tomto webu
Abych úplně "nezběhl" z tématu, které jsem původně avizoval, tak ještě uvedu alespoň dva příklady, řekněme "použití fyziky", které jsem v detektivní literatuře našel. Ten první je o tom, jak Sherlock Holmes jen tak mimochodem určil při jízdě vlakem jeho rychlost. Cituji:
"Jede to dobře," řekl, vyhlížeje z okna a zároveň pokukuje po hodinkách. "V této chvíli máme rychlost třiapadesát a půl míle v hodině."
"Nedával jsem pozor na milníky," řekl jsem.
"To já také ne. Telegrafní sloupy jsou však na této trati od sebe vzdáleny šedesát yardů, a tak je snadné to vypočítat."
Druhý příklad je z knihy Josefa Škvoreckého, ve které poručík Borůvka vyšetřuje tzv. horizontální vraždu. Doporučuji vám, abyste si ji přečetli. Je na věčné detektivkářské téma záhady zamčeného pokoje. V povídce se dokonce objevuje výpočet dráhy volného pádu. Smrtící zbraní je nůž, který je přidržován elektromagnetem. Vrahem je profesor fyziky Petr Potěšil (autor mě tím potěšil), který chtěl vraždou své staré matky vyřešit bytovou krizi své rodiny.
Vysvětlení: Muž, který zemřel v důsledku díry v kalhotách, byl potápěč ve skafandru.
Literatura:
Čermín, S.: Kriminalistická příručka, svazek 2. Kriminalistický ústav HSVB, Praha 1961.
Doyle, A. C.: Muž s dýmkou a houslemi (povídka Stříbrný Lysáček). Albatros, Praha 1987.
Futrelle, J.: Záhada tajemné zbraně (z knihy 21 detektivů) Svoboda, Praha 1992.
Škvorecký, J.: Smutek poručíka Borůvky. Mladá fronta - Smaragd, Praha 1968.
různé internetové stránky